Z historie chmelařství na Žatecku

Nejstarší vyobrazení chmele pěstovaného na tyči z roku 1517

Nejstarší vyobrazení chmele pěstovaného na tyči z roku 1517, zdroj: Petr Holodňák a kol.: Žatec, NLN 2004

Z archeologickým nálezů je patrné, že divoce rostoucí chmel se vyskytoval ve střední Evropě již od doby kamenné. K čemu se však v pravěku používal, nevíme. Původní pivo bylo nechmelené a proto se pro prodloužení trvanlivosti přidávaly jiné aromatické rostliny např. mandragora, světlice lékařská, datle, dobromysl, šalvěj, meduňka, jalovec aj. Nebyl pěstován, nýbrž sbírán v lužních lesích.

První zmínku o pěstování chmele nacházíme v listu Pipina Krátkého z roku 768 n. l. z opatství v St. Denis u Paříže, kde se též vařilo nechmelené pivo. U Slovanů jsou první zprávy z doby 10. a 11. století. Chmel rostl divoce jako liána v teplých lesních polohách s dostatkem vláhy při řekách a potocích. Nažky chmele se sporadicky objevily v archeologických nálezech ve vrstvách od pozdního 9. do 11. či 12. století.

Pro Žatec máme pouze nepřímý důkaz o vaření piva až se vznikem královského města a udělením privilegií Přemyslem Otakarem II. roku 1265. Jedno z nich – právo mílové – zakazovalo krčmy v okruhu jedné míle od města. Ve 14. století jsou již doklady z několika desítek lokalit, kde se pivo vařilo. Stavěly se pravovárečné domy, sladovny, hospody a krčmy. Se vzrůstající spotřebou piva, vzrůstala i potřeba pěstovat chmel. Pěstoval se v zahradách a na rozlehlých chmelnicích.

První písemná zmínka o žateckém chmelu pochází z roku 1348, která říká, že: „žatecký měšťan Albert prodal své pozemky v Kole, Mlynářích a u Stroupečku včetně chmelnic žateckému měšťanovi Jeclinovi řečenému Bohatý“.

hajek-z-hajku

Text o chmelu v českém překladu herbáře P. O. Mattiolliho od Tadeáše Hájka z Hájku (Praha 1562), zdroj: Petr Holodňák a kol.: Žatec, NLN 2004

V 15. století a 1. pol. 16. století se chmel pěstoval častěji ve chmelařských oblastech. Práci vykonávali chmelaři, poddaní v robotě, ale i nádeníci. V 16. a 17. století se žatecké chmelařství hodně dobře rozvíjelo. Žatecké chmelnice byly na tratích v Mlynářích, za Drahobýlem, Ráji, pod Velichovem, v Loužce, pod Bílými břehy, v Kouli aj. Také se rozmohlo sušení chmele ve sladovnách. U nás se podařilo zachránit objekt renesanční sladovny v Masarykově ulici č. p. 356. Sloužila v letech 1681 – 1775.

Po třicetileté válce zůstalo na Žatecku asi jen 1000 korců chmelnic. Obnova českého a žateckého chmelařství po této válce byla náročná a zdlouhavá. Ubylo zkušených pěstitelů, chmelové tyče byly spáleny vojsky, usedlosti byly vydrancovány a projevoval se nedostatek pracovníků při jarních pracích.

Na podporu chmelařství vydala Marie Terezie několik patentů zakazující vývoz chmelové sádě, platil zákaz míchání chmele a veškerý chmel na vývoz musel být označen pravostí.

V roce 1833 vznikl v Žatci Spolek pěstitelů chmele, který zavedl potvrzování původu žateckého chmele. Pytle s odváženým chmelem byly plombovány a odvažovány v přízemí radnice, která sloužila i jako známkovna.

V 50. letech 19. století doznívaly ve chmelařství nepříznivé vlivy neúrod, hladu, špatné hospodářské a politické situace. V tomto období byla nejnižší plocha chmelnic v Čechách. Nové úspornější pokusy při pěstování chmele pak rozšířily pěstování chmele – místo na tyčovkách na konstrukcích tzv. drátěnkách. V roce 1856 zkoušel novou konstrukci Josef Schőffl. Žateckou konstrukci zdokonalil Franz Wachtl v Hořesedlích a pak roku 1884 ji vylepšili na Dreherově panství v Měcholupech Josef Heiyak. „Žatecká drátěnka“ byla používaná od 80. let 19. století. Postupně mizelo i typické nářadí pro práci v tyčovkách – průboje a háky. Začalo se používat nové orební a kultivační nářadí, které umožnilo obdělávat půdu chmelnic. Vzniklo řemeslo drátěnkářů – stavitelů konstrukcí.

Na Žatecku se tradičně pěstoval chmel červeňák. Nejvíce chmele na počátku 20. století pěstoval Anton Dreher na měcholupském panství – 341 ha. Největší plochu chmelnic měl ve 2. polovině 19. století Josef Schőffl, dále pak Kněževes a Kryry. Ve 2. polovině 19. století se na vývoji chmelařství významně podíleli učitelé zemědělských škol – Ambros Bauer a Otto Englisch. Od 70. let vznikaly v Žatci nové balírny chmele, které byly vybavovány mechanickými hřebenovými lisy dováženými z Německa. První balírny zřídili bratři Wurdingerové, firma J. L. Kohna a Kie.

Po první světové válce situace nebyla příliš dobrá. Plochy byly zredukovány a byl nedostatek pracovních sil. Díky hospodářské krizi nastal propad cen chmele hluboko pod výrobní náklady.

Průkopníkem žateckého chmelařství byl Antonín Mohl, autor dvousvazkové učebnice Chmelařství.

Ministerstvo zemědělství v rámci budování SZV zřídilo v Deštnici na Žatecku roku 1925 Státní pokusnou zemědělskou stanici. Zde začal od roku 1927 Karel Osvald zušlechťovat původní krajové odrůdy českého chmele.

Ve 2. polovině 20. let minulého století došlo k přípravě výstavby nové známkovny chmele. Ta byla slavnostně otevřena 5. října 1929.

Ani druhá světová válka pěstování chmele nepřála. Na území republiky zbylo 4120 hektarů chmelnic. Bylo potřeba obnovit základní funkce společnosti, národního hospodářství a odstranit škody napáchané válkou. Musely se obnovit přestárlé chmelnice.

Po převzetí moci komunistickou stranou v roce 1948 podléhalo i chmelařství centrálnímu řízení a plánování. Začaly se vytvářet velké zemědělské závody, jednotná zemědělská družstva a státní statky. Zaváděly se nové moderní techniky i v oblastech pěstování a hlavně zpracování chmele. Čeští chmelaři přistoupili na přestavbu chmelnic na široké spony. Začali používat nové vynálezy – ořezávače na chmel, poloautomatické střihače a strhávače, klimatizační komory, které usnadnily práci. Od roku 1948 byly obchod chmelem i ceny řízeny státem. Zpracování i skladování chmele bylo pod kontrolou systému s dlouholetou tradicí. Po zániku Koospolu a.s. začalo v Žatci působit několik českých i zahraničních firem.

 

————————————–

Prameny:

Beranová, Magdalena: Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě, Libri 2010
Beranová, Magdalena: Zemědělství starých Slovanů, Academia 1980
Deyl, Miloš: Naše květiny, Academia 2003
Holodňák, Petr a kol.: Žatec, NLN 2004